Čaroděj Kimzi rozvážným krokem vstoupil do domu. Zvenčí se mu zdál trochu špinavý a starý, ale místnost, ve které teď nesměle stál, tento dojem ani v nejmenším nebudila. Příjemně osvětlená a hezky vyzdobená, pomyslil si, když přehlédl její všechny kouty plné rozmanitých a početných hloučků lidí. Chvíli ještě zrakem pátral po nějaké zajímavosti, či nevšednosti, ale zanedlouho byl v tomto přerušen.

Přistoupil k němu hostinský, celkem dobrý člověk s širokou usměvavou tváří a vydal ze sebe asi toto: "Vážíme si vaší ctěné návštěvy. Prosím přijměte jedno z lepších míst u stolku v zadní části lokálu. Ukážu vám kde." Čaroděj byl jednoduše zaskočen. Dostalo se mu přeci nezvyklé poklony a vřelého uvítání najednou. Nemluvě o tom, že od snad nejlepšího hostinského v celém městečku. Dobrá pověst tohoto útulného podniku se Kimzimu potvrdila až nečekaně brzy. Po celou dobu, co Kimzi následoval hostinského Kima k vybranému místu, nepřestával se zaobírat myšlenkami, které se mu vynořovaly v mysli čím dál častěji.

Na první pohled se jistě zdál některým hostům trochu rozpačitý a až příliš opatrný ve svém chování. Hilrond, místní kovář, na Kimziho pozorně pohlížel a bezstarostný výraz jeho obličeje se rázem změnil v lehce zvídavý až zaujatý. Vypadal tak trochu zaraženě. "Na co zíráš", vyhrkl na něj soused u stolu a neodpustil si malé šťouchnutí do jeho ramene. Hilrond jej odbyl lehkým mávnutím ruky a postavil před něj plný džbán piva. "Hleď si svýho", dodal. Berny poraženecky uposlechl, přiložil džbán k ústům a pořádně se napil.

Berny se považoval za Hilrondova nejlepšího přítele. Byl mu pomocníkem v řemesle a po dlouhém horkém dni stráveném namáhavou prací byl značně rozladěn a unaven. Toto všechno spolu s ne příliš kamarádskou odpovědí v něm rozbouřilo poklidnou hladinu emocí. Hilrond si ledově klidný vyposlechl pár nelichotivých slov ke své osobě a překvapeně sledoval, jak se Berny hrdě vzdaluje z jeho blízkosti a pátrá po lepším společníkovi na dnešní večer. Smutně se pousmál té kolébavé chůzi a zalitoval nabídnutého piva. Ne snad kvůli ceně, ale kvůli jeho nepříznivým účinkům.

Hostinský zdvořile nabídl čaroději volné místo, vzdálil se a za pár okamžiků přispěchal zpět s lahodně vypadajícím bylinkovým nápojem, který si Kimzi poručil. "Mockrát děkuji za vaše milé služby. Čím jsem si je zasloužil?", chtěl vědět. "Čarodějové jako vy jsou v tomto kraji vzácností a když už k nám nějaký zavítá, hledíme si toho, aby na nás v dobrém mohl vzpomínat. Je to prosté. Za celý svůj život jsem viděl pouze tři. A vy jste teprve čtvrtý. Kdo ví, jestli budu mít ještě někdy podobnou příležitost. Tak prosím chápejte náš zájem o vaši osobu v dobrém a nemějte nám to za zlé. Cokoli budete mít na srdci pane, nechte si pro mě zavolat. Rád vám vyhovím". Na to odešel obsluhovat své další zákazníky.

V lokále zavládla příjemně veselá atmosféra a všichni se dobře bavili. Zajímavé společnosti se dostalo i Kimzimu. Netrvalo dlouho a Berny se při svém bezcílném putování rozlehlým lokálem ocitl tváří v tvář čaroději a bez sebemenšího váhání se usadil na volnou židli naproti němu. Viděl teď cizinci přímo do obličeje. Kimzi, trochu překvapen náhlým seznámením, objednal další pití pro oba. Konverzace mohla začít.

Berny si někomu potřeboval postěžovat na svůj těžký život, který v městečku vede. Mluvil o svém nevděčném zaměstnání, o své četné rodině a malém výdělku. Své vyprávění patřičně zveličoval. Zmínil se čarodějovi o svém úmyslu odejít z městečka s celou rodinou za lepším životem. "V tomto kraji se mi lepí smůla na paty. Vím to už dlouho. Je nejvyšší čas jít pryč. Až si najdu práci jinde, hned se tam s ženou a s dětmi odstěhuji".

Čaroděje tato slova viditelně rozesmutněla. Svými otázkami se snažil Bernyho pobídnout k ještě větší otevřenosti, jako by chtěl sdílet všechen smutek upracovaného kováře. Zájem našel vřelou odezvu v podobě mnoha veselých i smutných historek, které se věrohodně nabalovaly na kostru informací, již řečených. Vše, co se dostalo ke Kimziho uším, do sebe šikovně zapadalo a nebylo pochyb o tom, že je na světě o jednoho človíčka s téměř neřešitelnými životními problémy více. Vlastně o dva. To, že se sžijete s trablemi svého druha, vás odsoudí k pomoci a k snaze je společnými silami překonat. Nevyhnul se tomu ani Kimzi. Avšak kdybyste jej znali lépe, byli byste si jisti, že byl za to rád. Není nad to upotřebit své magické dovednosti a síly k prospěšné věci.

Kde jsou doby, kdy čáry a kouzla zaháněly nepřátelské armády k ústupu a draky zpět do horských jeskyní. Draci vymřeli a nepřátelé se stali mírumilovnými. "Velký hněv", jak se přezdívalo nekončící krvavé válce mezi národy v kraji na západ od jezera, se přemístil do mnohem severnějších oblastí. Oblast jezerních nížin na dlouhou dobu opustil a historikové za posledních stopadesát let do kronik nezaznamenali jediné datum bitvy či menšího ozbrojeného střetnutí.

Dnešní čarodějové mají v porovnání se svými pradědy mnohem méně starostí, což se odráží i na jejich čím dál chudším kouzelnickém vybavení. Kdyby dnes večer přiletěl, třeba i starší drak poškádlit vesničany, muselo by nejméně tucet čarodějů spojit své síli ve správnou dobu na správném místě, aby škody nepřekročily pár uloupených kusů ovcí a několik ohořelých stavení. Kimzi však nelenil a pomáhal svými čáry kde se dalo. Nepřestával se v nich cvičit. Je pravda, že od jisté doby už neprohání zlé draky ohnivými střelami, ale nová kouzla, kterým se pracně naučil, nepřestávala být silná a mocná, i když podívaná pro oči to zrovna nebyla. Jednoduše řečeno, hromy a blesky, blýskavice a dýmy kouře již přítomný divák neshlédl.

V moci Kimziho byly však mnohé jiné divy. Při troše soustředění a v dobré fyzické kondici byl schopen dodávat druhým odvahy, silné vůle nebo toliko potřebné rozhodnosti. Abychom uvedli příklad, dobře nám k tomu poslouží událost minulého týdne. V hospůdce U Zlatého jelena, proslavené největšími pijáky, kteří bývají jejími pravidelnými hosty, strávil jeden podvečer i Kimzi. Za obět svého nevinného žertu si vybral velkého milovníka zlatavého moku Mela, na něhož seslal jisté kouzlo. Dotyčný zasažen jeho působností, si ke stolu objednal nealkoholický nápoj s ovocnou příchutí a na udivené výrazy svých podnapilých kamarádů učinil odvážné prohlášení, které jej zavázalo k jednodennímu pivnímu půstu. Ten večer však bylo potřeba ještě jednou zakouzlit. Melův kamarád od útlého dětství se pod tíhou zaslechnutých slov poroučel k zemi a křísení nepomáhalo. Až další čarodějova magická formule jej postavila opět na nohy. "Příjemná zábava", utrousil tehdy mezi zuby její strůjce.

Po chvilce strávené ve vzpomínkách se vynořila Kimzimu před očima ustaraná tvář téměř spícího Bernyho. "Co s tebou?", zauvažoval potichu. "Už vím". Plán byl na světě.

Kolem půlnoci se začali hosté ubírat ke svým domovům a na opuštěných stolech zbyly jen prázdné skleničky. Kimzi se nabídl a doprovodil, pivem omámeného kamaráda, až domů. U dveří předal Bernyho, kterého celou cestu všemožně podpíral a vláčel, do náručí jeho ustarané manželky, která čaroději vřele poděkovala. Kimzi měl dojem, že se na svého manžela trochu zlobí, snad proto, že obtěžuje svými večerními výlety nejen ji samotnou, ale co je mnohem horší, i ostatní cizí lidi. Čaroděj uctivě odmítl návrh, aby zůstal přes noc a slušně se s oběma rozloučil.

Ještě než se před jeho očima zabouchly dřevěné dveře, stihl cosi, nám lidem celkem nesrozumitelného, zašeptat směrem k nim. Znělo to jako cizí řeč plná těžko vyslovitelných zvuků a melodií. Světlo šířící se z předsíně domu bylo přerušeno na své pouti po ulici, kde teď zavládlo studené noční šero. Kimzi se vydal zpět k hostinci poháněn myšlenkou na slíbenou vyhřátou postel ve vlastním pokoji. "Ten hostinský je stejně príma člověk", pomyslel si.

Vše důležité bylo sbaleno. Děti pomáhaly nakládat věci na vůz a nezapomněly ani dát napít poníkovi před dlouhou namáhavou cestou, která jej teprve čekala. Když bylo připraveno k odjezdu, doběhly děti pro maminku. Ta jim poručila, aby se uvelebily někde na zavazadlech a sama si přisedla ke kočímu. Mohli vyrazit.

Časné ranní sluníčko jim svítilo do tváří. Ty dětské byly usměvavé. Maminčina budila zdání ustaranosti. Po hodině cesty bylo všem viditelně dobře. Velký podíl na jejich spokojenosti mělo krásné letní počasí s oblohou beze stopy mráčku. Jediný, kdo nejevil známky bezmezné radosti, byl poník. Obtěžkán velkým nákladem se musel plahočit kopcovitou krajinou po nepříliš upravené stezce. Cesta jim ubíhala a sluníčko se zatím dostalo hodně vysoko.

Berny procitl ze svého hlubokého spánku až k obědu. Jeho překvapení nad nepřítomností jediného člena rodiny a některých věcí v bytě se těžko dá popsat. Vypadalo to jako náhlý útěk z domu. Na pravou míru vše uvedl dopis ležící na stolku v kuchyni. Berny si jej polohlasně přečetl.

Můj milý,
v poslední době to s tebou bylo k nevydržení. Tvé neustálé si stěžování na celý svět a tvá trvale mrzutá nálada neprospívaly ani mně ani dětem. Náhle jsem se rozhodla, že si s dětmi od tebe odpočineme a zároveň navštívíme tetičku Elgu, u které nějakou dobu pobudeme. Doufám, že až se vrátíme, shledáme tě zdravě pracovně vytíženého, s myslí zbavenou zbytečných starostí a obav o tak pomíjivé věci, jako je hromadění majetku a spousta dalších, jimž si věnoval v poslední době tolik drahocenného času. Nejsi dost vděčný za to, čeho se ti dostává, a tak je třeba, aby sys vše důkladně uvědomil.

S těmi nejlepšími úmysly tvá Olí

PS: Těšíme se na opětovné setkání. Pozdravuj čaroděje a vyřiď mu velký dík. On už bude vědět za co.