Těmito slovy popisuje své první setkání s mloky kapitán J. van Toch, jeden z prvních hrdinů, který se objevuje ve slavné knize Karla Čapka Válka s mloky. Proč jeden z prvních? Ne, nechci předbíhat, a tak si ještě chvíli počkejte.

Román byl napsán v roce 1935 a vycházel nejprve v Lidových novinách v 93 pokračováních. Teprve v únoru 1936 vyšel knižně. Jako celek pojednává o zvláštním druhu mloků, který již výše jmenovaný kapitán van Toch objeví na jednom z ostrovů poblíž Sumatry. Kniha je však rozdělena do tří částí, přičemž každá z nich má poněkud jiný pohled na dějiny mločí civilizace.

První díl nás seznamuje s objevením mloků, s jejich využitím pro sběr perel a vědeckými studiemi prováděnými na různých jedincích. Tento díl si jako jediný zachovává z větší části klasický vyprávěčský ráz. Sice téměř v každé kapitole se setkáváme s jinými hrdiny, ale má tu skvělou vlastnost, že je čtenáři předkládáno stále něco nového.

Ve druhém díle se projevuje autorův novinářský um. Většinu této části knihy totiž tvoří popis začleňování mloků do lidské společnosti coby levné pracovní síly. Tyto jakési dějiny jsou prokládány výstřižky z novin, které o problému pojednávají trochu blíže. Bohužel, pro mne byla zrovna tato část nejnudnější. Mnoho lidí by snad mohla bavit, ale já měl obrovské problémy se skrz ní přelouskat a přiložené novinové výstřižky jsem četl pouze zřídka.

Třetí a poslední díl už konečně pojednává o samotné válce s mloky. Nejprve nás seznamuje s několika případy prvního mločího odporu a postupně se přerůstá až v nezadržitelný proces potápění souší ve prospěch mločí civilizace. Ke konci je však vidět, že autorovi už se nastíněné téma nezdálo dosti atraktivní. Vyprávění velice rázně ukončil a děj tak zůstal otevřený. Naštěstí je zde poslední kapitola, která ve mně zanechala hlubokou stopu. Autor se v ní obrací ke svému vnitřnímu já a pouští se do polemik o konci celé války i příběhu. Postupně zamítá všechny možnosti, jak příběh uzavřít, které čtenáře můžou během čtení napadnout, a nakonec se obrací k jedné naprosto nečekané.

Ale víc už prozrazovat nebudu, i tak už jsem napsal víc, než se sluší a patří. Na závěr mi dovolte už jen pár slov. Román Válka s mloky jednoznačně patří mezi skvosty české vědeckofantastické literatury. Ostatně je to právě ten, který dal jméno jedné z nejprestižnějších českých soutěží vědeckofantastické literatury - Ceně Karla Čapka. Třebaže jeho zpracování na mě moc nezapůsobilo, myšlenka je to vcelku zajímavá. Bohužel, místy trochu prosakovala nepatrná inspirace dílem H.G.Wellse, slavné Války světů.