Robert Anson Heinlein
Job
Komedie spravedlnosti
Laser, Plzeň 1993. 318s, vázaná.

"Poslouchej a uč se. Můžeš zapomenout na Desatero přikázání. Tady platí jen dvě nebo tři z nich a zjistíš, že ani ty nemůžeš porušit, i kdybys chtěl. Zlaté pravidlo všude v Nebi zní: Postavení Má Svoje Přednosti. V téhle chvíli jsi pouhý nováček v Armádě Páně s nejnižším možným postavením. A nejmenšími privilegii. V podstatě jediné tvé privilegium, na které si teď mohu vzpomenout, je v tom, že jsi tady, prostě jen že tu jsi. Pán ve své nekonečné Moudrosti rozhodl, že jsi způsobilý vstupu sem. Ale to je všechno. Chovej se slušně a bude ti dovoleno tady zůstat."


Jak je vidět, dokonce i Nebe má svá přísná pravidla. A ani andělé neslouží k tomu, aby vám "život" v něm nějak zpříjemnili. Konkrétně tento, který sloužil u jedné z bran při Nanebevzetí, dal nově příchozímu Alexandru Hergensheimerovi jasně najevo, co tady platí, kdo je pán a kdo kmán. Ale to není všechno. Ostatně Robert A. Heinlein pojal problematiku křesťanství po svém. Třebaže jsem měl ze začátku celkem strach z náboženského zaměření této knihy (chápejte, jsem silně nevěřící), nakonec jsem se do ní natolik začetl, že jsem ji neodložil až po přečtení poslední kapitoly.

A o co v ní vlastně jde? Strašně rád bych řekl své obvyklé "zápletka je jednoduchá". Bohužel, tentokráte bych lhal. Je totiž až moc zamotaná. Již zmiňovaný hrdina Alexander Hergensheimer je ortodoxním členem Sjednocené církve, která dbá na slušnost a morální zásady světa. Když jednou vyjel na dovolenou někam na Tahiti, vsadil se se svými spolucestovateli, že neprojde ohněm po vzoru místních domorodců. Přeci jen jim prošel, ale stalo se něco záhadného. Byl v jiném světě, třebaže to nejdříve tak nevypadalo. Jeho loď se změnila z motorového člunu na parník, sázka ze tří set na tři tisíce a Alexander Hergensheimer na Aleca Grahama. Na lodi se seznámil se stevardkou, kterou ale vlastně celou dobu znal. Jednu noc ale znovu došlo ke změně světů, a tato stevardka jménem Margrethe ji prodělala s ním. A pak znova a znova a znova. Během svého nedobrovolného přecházení světů se dostali do Mexika, pak do Arizony, do Texasu a nakonec i do Kansasu. A tam je zastihla Výzva a Polnice, znamení ohlašující Nanebevzetí před Armagedonem (nebo tak nějak). Alexander se dostal do nebe, a dokonce se s něj stal svatý. Ale jeho milovaná Margrethe s ním nebyla. Požádal svatého Petra, aby se mohl vydat hledat ji až do samého Pekla. A tam objeví zajímavou skutečnost, ale o té tady psát nebudu.

Job je jedním z posledních děl velikého Roberta A. Heinleina, kterého zná téměř každý fanoušek vědeckofantastické literatury. A jiní velcí spisovatelé jako A.C.Clarke nebo I.Asimov prohlašují, že se jedná o jeho snad nejlepší dílo. To, co teď napíšu, nemohu odsouhlasit z již výše zmíněných důvodů, ale říká se, že je to vyprávění o jakémsi novodobém Jobu, a zároveň že navazuje na Dantovu Božskou komedii. Já se raději podobných polemik zdržím. Ale co mohu říct s jistotou je to, že tato kniha je opravdovým skvostem. Možná to není tak úplně vědeckofantastické dílo, ale každopádně má alespoň podobný nádech. Pro ty z vás, kteří věří v Boha, možná bude trochu těžké ji přijmout, ale ti ostatní, ať už nevěřící nebo ti, co patří k jinému náboženství než křesťanskému, se mnou budou jistojistě souhlasit.

A co říci na závěr? Pokud máte rádi složitě propletené příběhy Roberta A. Heinleina, skočte po této knize. A vy, co jste zatím neměli příležitost žádný z jeho románů číst, vězte, že je dobré začít právě tímto.

Autor textu: Alexej Rosolovov