Tak přesně takhle popisuje J.R.R. Tolkien hrdinu svého dnes již kultovního příběhu, hobita Bilba Pytlíka. Když své vyprávění o neexistující Středozemi a dobrodružství jejich obyvatel sepsal pro své děti, netušil, že se jednou setká s celosvětovým čtenářským ohlasem, a už vůbec ne, že se stane praotcem nového žánru fantastické literatury, známého dnes jako fantasy.

Ale hezky od začátku. Hobit poprvé vyšel v roce 1937, znamenal téměř okamžitý úspěch a proslavil autora po celém světě. Vyprávění o hobitu, který si žije klidným životem až do doby, kdy se do jeho nory nahrne třináct trpaslíku s čarodějem v čele, aby ho přesvědčili připojit se k jejich společnosti, cestující za pokladem svých předků, který jim kdysi vzal zlý drak, chytlo za srdce nejen děti, kterým je tato pohádka hlavně určena, ale i mnoho dospělých.

A není divu, protože se jedná o dílo skutečně skvostné. Musím se přiznat, že tuto knihu jsem přečetl již potřetí, a pokaždé se do ní ponořím tak, jako když jsem ji četl poprvé. Ostatně je to dáno i tím, jak je napsána. Je totiž více než patrné, že je určená dětem, u kterých je potřeba neustále bojovat o jejich pozornost různými zvraty a napínavými scénami, a proto autor často nezajímavé a poklidné scény přejede jen několika řádky, a patálie se skřety a podobné dobrodružství barvitě rozepisuje ve třech kapitolách. Skutečně, u knihy se nejde nudit.

Takže mi nezbývá nic jiného, než všem, kteří ještě neměli tu čest si toto dílo přečíst, pokud se někdo takový ještě najde, jej vřele doporučit. Je to totiž kniha, která by neměla uniknout žádnému milovníkovi knih, a lidé jako já, kteří se soustřeďují na fantasy a vědeckofantastickou literaturu, by měla zabírat čestné místo v jejich knihovně, hned vedle mladších a ještě slavnějších sourozenců, trilogie Pán prstenu.