Pamatuji si, že kniha, která se mi nedávno dostala do rukou, znamenala pro mne pojem již od dětství. Když jsem nastoupil do prvního ročníku osmiletého gymnázia, vedení školy pro nás uspořádalo zájezd, abychom se ve třídě trochu lépe poznali. Jednou z her, které jsme na zájezdě hráli, byla Stezka trifidů. Skupině lidí se zavázaly oči, jeden pak viděl, ale měl spoutané ruce. A jeho úkolem bylo provést "slepce" lesem tak, aby se nikdo nedotkl jediného proužku papíru, které byly po lese rozvěšeny. Teprve teď, po přečtení knihy anglického velikána Johna Wyndhama nazvané Den trifidů mi teprve došlo, o čem ona hra vlastně byla.

Kniha popisuje příběh biologa Billa Masena, který se po kontaktu s trifidím žahadlem dostal do nemocnice, aby mu vyléčili zrak. Asi se teď ptáte, co je to ten trifid. Je to taková zvláštní masožravá kytka, která se dokáže pohybovat pomocí svých kořenů, ale krom toho disponuje nebývalou inteligencí. Na člověka útočí již zmíněným žahadlem, které obsahuje prudký jed, který ve většině případů způsobuje rychlou smrt. Ale Bill si za dobu, kdy s nimi pracoval, vypěstoval slušnou imunitu vůči jejich jedu. Zatímco však ležel v nemocnici s obvazy na tváři i očích, došlo k něčemu strašnému. Mluvilo se o meteorickém roji, do kterého se Země dostala, a tak všichni lidé na světě s nadšením pozorovali překrásné zelenavé záblesky na nebi. Na druhý den byli všichni dokonale slepí, což pro trifidy znamenalo neopakovatelnou příležitost převzít kontrolu nad planetou. Jen pár jedinců, kteří si podívanou nechali ujít, o zrak nepřišlo. Bill uteče z nemocnice a potlouká se po Londýně plném slepců, dokud neobjeví dívku jménem Josella, která oslepnutí také unikla. Společně se vydávají na cestu bez cíle, která se postupem času poněkud zamotá.

Den trifidů je skvostné dílo, perfektně se čte a svého čtenáře k sobě pevně připoutá, třebaže jsem se nemohl při čtení ubránit pocitu, že se autor až příliš nechal inspirovat Válkou světů od H.G.Wellse. Má podobný způsob vyprávění, a v jednom místě se dokonce i o samotném klasikovi anglické vědeckofantastické literatury zmiňuje. Na rozdíl od něj se však zdržuje jakéhokoli předčasného zmiňování o tom, jak celý příběh dopadne. Navíc tento román vlastně nepopisuje, jak probíhaly všechny události, a vlastně ani jak celý problém kolem trifidů dopadne. Je to pouhé vyprávění strastí hlavního hrdiny, nikoli celého lidstva.

Co napsat na závěr? Rozhodně vám toto dílo doporučuji. John Wyndham navazuje na odkaz svého předchůdce H.G.Wellse skutečně ve velkém stylu. Den trifidů je jeho prvním celosvětově úspěšným dílem, kterým se zapsal do povědomí čtenářské obce. Skýtá zábavu, napětí i perfektní zážitek.