Příběh o Gookovi je v naší malé zemičce překvapivě známý. Ten, co se o to zasloužil asi největším dílem, je Vlado Ríša, současný šéfredaktor časopisu Ikarie. Právě on má totiž na svědomí námět stejnojmenné počítačové hry. Ale jeho příběh není původní, třebaže ho celý převyprávěl a usnadnil tak práci programátorů. Veskrze totiž čerpal z knihy Gooka a Dračí lidé od Richarda D. Evanse.

Gooka je popravdě nepodařeným synem Mudrce Mahary, jednoho z nejdůležitějších lidí země Bonijské. Jenom zázrakem ho jeho otec nenechal v mládí vymozkovat, jak bylo na Janatris obvyklé. Ale jednoho dne je starý pán zabit a podezření padá právě na Gooku. Před odsouzením jej zachrání jediná věc - patriarch Lekan, vládnoucí celé Bonijské zemi, jej jmenuje novým Mudrcem a zavolá k sobě na zámek. Nic netušícího Gooku pošle na strastiplnou cestu na sever Janatris, kde sídlí král Haras, vládce národa Svanského, aby krále požádal o podporu při tažení proti zaostalým a tudíž i nebezpečným Cymikům. Gookovi napovídá vnitřní hlas, že jeho poslání je jen malou kapkou v širém oceánu, že jeho cíl je daleko vznešenější. Musí odhalit vraha svého otce, a zatím všechny stopy vedou do legendami opředené země tajemných Marin-Daninů. Nejedno dobrodružství nebohého Gooku čeká, a na konci se dozví strašlivou pravdu o světě kolem něj, a konečně i o svém otci.

Příběh této knihy je skutečně obdivuhodný. Zatímco všechno začíná v čistě fantasy světě, postupně, jak se děj odvíjí, se Gooka dostane do země Marin-Daninůské, kde lidé využívají všech technických vymožeností dneška - automobily, letadla, elektřina. Jak jsem nastínil už na začátku v úryvku, všechny tyto záležitosti popisuje Gooka očima nezasvěcence - očima muže vychovávaného v prostředí plném králů, bohů a draků. Ale taky jsem si na této knize našel pár chyb, přičemž dvě z nich opravdu podstatné. První má na svědomí sám autor. Až příliš často se totiž Gooka dostává na pokraj života a smrti. Kdybych to měl počítat, vyšlo by zřejmě skutečně vysoké číslo. Dobrá, ať si klidně hlavní hrdina prochází sterým nebezpečím, jak slibuje obálka knihy, ale když je v každém druhém téměř zabit, začne to působit trochu ohraně a ke konci už se tomu musí člověk i smát, třebaže kniha sama je velice vážná. Druhou chybu pak má na svědomí překladatel a vůbec celá redakce. Myslím, že by nebylo na škodu, aby se i oni občas podívali do pravidel českého pravopisu, protože napsat třeba že nechtěl seskočit s Glebarova hřbetu, to je skutečně podstatná chyba. A není jediná. Často se zde také vyskytují nesmysly, kvůli kterým se v příběhu úplně ztratíte a nezbude vám nic jiného, než listovat pár stránek zpátky, abyste se přesvědčili, že je to skutečně jenom chyba a že vám teda nic neuniklo.

Přes tohle všechno se mi ale kniha velice líbila. Je nadmíru čtivá, přičemž její nevelká délka má na svědomí rychlý spád děje a působí tak poměrně akčně. Autor se tak vyhnul zbytečně zdlouhavým popisům a důraz klade jen a pouze na děj. Kniha Gooka a Dračí lidé je jen první z celé řady příběhů o Gookovi, a tak doufám, že se s tímto človíčkem nesetkávám naposled.