Robert Rankin
Zahrada nadpozemských rozkoší
Talpress, Praha 1997. 328s, vázaná.

Prozatím mu předložili jen dva problémy. Najít zaběhlého psa a zjistit, kde se ucpala městská latrína. Třebaže pro myšlenkovou kapacitu fanženýra byly ničím a s rytířským dobrodružstvím neměly pranic společného, Maxwell oba úkoly přijal, protože měl na paměti zásadu, že "obrovité duby vyrůstají z malých semínek". Úspěšně se jich zhostil, protože objevil zdechlinu zaběhlého psa ve vyústění kanalizace.


Ono takový fanženýr vůbec nemá jednoduchý život. Nejprve si ho dovolí vytrhnout ze světa, ve kterém žije, aby ho poslali daleko do budoucnosti, kdy věk techniky a vědy nahradil věk magie. Potom, když se snaží o spásu lidstva, setkává se jen s neúspěchem, podrazy a nenávistí, a to všechno jenom proto, aby mu nakonec mohl mírně úchylný čaroděj odebrat duši a poslat ho hledat ženu-robota do nějaké vzdálené citadely. A vůbec mu nevadí, že nebohý fanženýr je málem sežrán lidojedy, roztrhán mříží, která nepropustí magii, a dokonce i pronásledován zvířecími hráči kriketu, a to jen aby zjistil, že za vším stojí literární postavy z jeho vlastních románů. Opravdu zapeklitý případ, i pro tak moudrého a vzdělaného člověka, kterým je fanženýr Max Carrion (nebo Maxwell Karrien?).

Takový příběh může působit velice jednoduše, ale autor se jej zhostil s opravdu mistrným uměním. Není jediné části knihy, při které by jste se nudili. Jakmile překousnete poněkud zamotaný začátek, nezastavíte se až při louskání stejně zamotaného konce. Kniha je nabitá nejrůznějšími vtipy a narážkami, přičemž u většiny takovýchto fórů je tomu tak, že jej nejprve přehlédnete jako hloupost (stejně jako Maxwell), a později, když je autor popisuje znovu, vám konečně dojde, že to ani taková hloupost nebyla. No, raději uvedu příklad. V šesté kapitole, kdy Maxwell předčítá zprávy ve městě jménem Grimshaw, se píše: "Panuje obava, že několik stovek zahynulo poté, co bůh nedopatřením upustil zubní kartáček na jednu vesnici." Jak by se dalo čekat, Maxwell (i čtenář), tohle přejde výrokem: "Co je to za hovadinu?" Ale tím to nekončí. Když o kapitolu dál Maxwell z Grimshaw utíká, autor se k tématu opět vrací: Jednou minul rozbořenou vesnici pod něčím, co vypadalo jako gigantický zlatý kartáček na zuby, ale jinak nic zvláštního nezahlédl. A tak je tomu v knize několikrát, pokaždé však autor přichází s něčím novým.

Musím se přiznat, že tuto knihu jsem četl už několikrát, a pokaždé mě naprosto vtáhne do sebe. Výborně se čte, a je dokonalým vyplněním nudných večerů. Pobaví a snad i trochu poučí, pokud se necháte. Musím ji doporučit všem, kteří mají fantastický žánr rádi, ale i těm, kteří na něj mají poněkud opačný názor. Alespoň u této knihy se mohou oba tábory sejít.

Autor textu: Alexej Rosolovov