Udělali chybu, když vejce, ve kterém jsem zatím dřímal vzali na svou loď. A udělali další chybu, že přepravku umístili tak nešikovně, že se zvrhla a otevřela. A já mohl svobodně vyskočit ven. Teď jenom najít hostitele...

Plížím se chodbami a modlím se, aby mě nikdo nespatřil. A hle - konečně nacházím dřímajícího vojáka a chápu se šance. Skákám na jeho obličej a kladu do něj Zárodek.

Tma. Probouzí mne tepot srdce. Moje přeměna je u konce. Prokousal jsem se ven a vyskočil jsem tomu vojákovi z hrudníku. Teď musím najít nějakého malého savce - nejlépe kočku, kterou bych sežral a díky tomu mohl vyrůst...

Měl jsem veliké štěstí - někdo si s sebou přivezl kočku, kterou jsem sežral a vyrostl jsem ve statného jedince. Teď už konečně mohu podlehnout svůdnému volání té nádherné modré aury živých bytostí a zabíjet. Nemám hlad. Jenom mě to ... baví.

Možná už jste pochopili, že v této hře já osobně ztělesňoval Zlo s velkým Zlem - Vetřelce. Hra mi totiž nabídla tři možnosti - Vetřelec, Mariňák a Predátor.

Snad je to děsivá atmosféra této hry, protože hru za mariňáka jsem záhy vzdal. Hra má na obalu reklamu : "Během hry je možno ukládat!" A já jsem tak činil. Za mariňáka každé dva metry. Dostal jsem se dost daleko, a to za cenu několika infarktů při lekavých scénách ve hře, a také díky tomu, že jsem si koupil velké balení plenek. Potřeboval jsem je.

Fiasko s mariňákem jsem se snažil vyřešit tím, že jsem přešel na Predátora. Pokud někdo ještě nikdy obdobnou hru nehrál, měl by Predátorem začít, u Predátora jsem se nudil, protože s možností léčit se takřka kdykoliv mi hra připadla nezáživná.

A tak jsem přešel na Vetřelce. Pravdou je, že již jednička prošla mými prsty, a tu jsem za vetřelce dohrál. A královsky jsem se u toho bavil. Nejprve si sice musíte zvyknout na trojrozměrnost map - vetřelec může šplhat po stěnách, takže východy z místností je nutno hledat na těch nejneobvyklejších místech, ale jde hlavně o zvyk.

Miluji vetřelčí vidění, i to, že každou chvíli syčí, prská, vydává divné zvuky a kdykoliv potká civilistu, tak se civilista zhroutí strachy. Chvíli se vždy civilistou kochám a pak mu ukousnu hlavu a sním jeho tělo - Vetřelec se totiž léčí tím, že sežere nepřítele...

Od první chvíle mě na této hře uchvátila grafika - módy vidění u predátora (od termovize po nejrůznější modifikace), vetřelčí náhled světa (vše živé má svou auru) a konečně systém osvětlení u mariňáka (pojem "hnusná černá díra" dostane opravdu ďábelský význam.)

Alien versus Predator je vlastně "tuctová" střílečka, jakých jste hráli a hrát jistě budete. Tak proč zrovna tuhle hru? Hlavním důvodem je atmosféra. Trochu sice předbíhám děj, ale v první stáži za mariňáka nepotkáte živáčka. Ale přesto se bojíte.

Musíte totiž vlézt do temných chodeb, kde neustále něco padá, trubky najednou začínají syčet a věci se hýbat. Přítomnost Predátora je takřka hmatatelná. Ukládám na každém druhém metru.

Atmosféra a grafika by nebyly nic bez hudby. Hudba k oběma dílům je jedním slovem božská. Úplné mistrovské dílo, které podtrhuje atmosféru hry. Nedoporučuji hrát slabším povahám.

Snad jsem již teď všechny přesvědčil, aby tuto hru zkusili. Nebudou litovat.

Ještě něco ke konfiguracím - Bihužel nevím doporučené, ani maximální konfigurace, jediné, co si pamatuji je, že hra vyžaduje MINIMÁLNĚ 128 MB RAM. A doporučeno je 256.

Já osobně mám konfiguraci Celeron 500 Mhz, 192 MB RAM, 16MB grafickou kartu a hlavně kvůli nízké RAM jsem musel nastavovat detaily na minimální. Ale i při minimálních detailech jsem byl naprosto unesen grafikou.

Hodně štěstí, a hlavně pevné nervy - při hře za mariňáka je budete potřebovat...