Je tomu už pěkná řádka let, co na mém stole stála stará 486-ka. A je tomu zrovna tak dlouho, co v ní uvízl první díl této hry. Sice ji ten tehdejší počítač zvládal jen s velikými obtížemi, ale i tak mě chytla. Ten tajuplný svět podzemí, ve kterém vládnete vy coby temný pán a potíráte dobro, představované hrdiny všeho druhu. Ano, to byly časy. Ale zpět do současnosti. Sice už letopočet od vydání druhého dílu poněkud narostl, přesto si myslím, že není ostudou na otázku "Co zrovna hraješ?" odpovědět "Dungeon Keeper 2". Jedná se totiž o skvost mezi strategiemi, ba přímo o kultovní dílko. Najde se jen málo hráčů, kteří by si pamatovali staré Pentium a neznali přitom tuto hru. A třebaže od posledně se hodně změnilo, jako třeba grafika, ovládání i přehlednost celé hry, zůstalo i hodně stejného. A tím je zábava, zábava, zábava a v neposlední řadě ještě zábava.

No, ale teď je mou povinností napsat pár řádek o hře samotné. Už jsem se zmínil o skvělosti její grafiky, ale trochu to rozvedu. Na první pohled se vám může, stejně jako mně, zdát poněkud nedotažená. Textury na postavách působí strašně ploše, zatímco všechny objekty jsou tak trochu hranaté a mají ostré hrany. Tady si mohli grafici trochu víc pohrát. Ale pozor, jakmile se na obrazovku zadíváte pečlivěji, zůstanete užasle sedět a nebudete se moci odtrhnout od skla monitoru. Ta dokonalá hra světel a stínů! A nejen to. Představte si nějakou potvůrku, jak si to mašíruje přes řeku. Klasika. Potom ta potvůrka vyběhne na břeh a nechává za sebou kaluže crčící vody. Úchvatné. Zvlášť by pak chtělo napsat o Hornym, ústřední postavě a jakéhosi "maskotu" celé hry. Ten se totiž většinou objevuje až na konci hry, což je doprovázeno krásnými ohňovými efekty, nemluvě o vypálených stopách, které zůstávají všude tam, kudy prošel (a navíc při průchodu vodou vznikají opravdu efektní obláčky vypařované vody).

Ale nejen grafikou je živa hra. A konečně se dostáváme víceméně k její slabině, kterou je náplň misí. Ono na první pohled (ostatně tato hra je plna prvních a druhých pohledů) vypadají velice zajímavě a neokoukaně. To je dáno už tím prostředím podzemních jeskynní. Ale o tom jsem tady mluvit nechtěl. Některé mise jsou dělány tak, že si vybudujete vlastní doupě, pak se prokopete do doupěte "těch hodných", vybijete to tam, zabijete pána toho území, získáte diamant, pro ten si pak přijde Horny a mise úspěšně končí. V jiných misích musíte dobýt doupě, které vám ukradli, pozabíjet všechny "hodné", najít pána území, zabít, získat diamant, aby si pro něj mohl přijít Horny a mise skončila úspěšně. A nebo v jiné misi musíte obsadit strážnice rozmístěné po řece, pozabíjet místní strážné, a to všechno v časovém limitu, po jehož uplynutí se na strastiplnou cestu přes celou mapu vydá pán toho území s hrstkou věrných, ale nečeká, že ho po cestě přepadnou hordy vašich vojáků, zabijí jej, získají tak diamant, pro který si přijde Horny a mise skončí úspěšně. Aha, a slabina je na světě. Ono to klasické zabít pána, získat diamant, dát Hornymu se tady opakuje až příliš často. Přesněji dvacetkrát, což je celkový počet misí, kterými musíte projít, než dosáhnete cíle. A nutno podotknout, že hra pro vás končí okamžitě se zabitím onoho pána území. Jednou mi totiž zaútočili na srdce podzemí, což je hodně špatné, a jeho zničení by sice znamenalo konec mise, ale rozhodně ne úspěšný. Jenomže. Ve stejnou dobu, kdy mi nepřátelé zničili ono srdce, jsem já kouzly ubil jejich pána. A ejhle, přišel Horny, vzal diamant a hurá do další mise. A nikomu nevadilo, že jsem neměl jediného vojáka a "ti hodní" úspěšně planýrovali mé doupě. No jo, je to prostě zvláštní.

Tak, myslím, že jsem napsal všechno, co mě u této hry nadchlo nebo naštvalo. No, ještě bych se mohl zmínit, že po každé misi následuje krátká animace, která má sice se samotnou hrou pramálo společného, ale pobaví, a o to jde především. Ostatně celá hra je laděna velice humorně. Třeba jedna z vašich "vojand" se vyžívá v přivazování se na mučící kolo. A tak, když jsem chtěl mučit nějakého zajatce za účelem získání informací, musel jsem ji nejprve z kole sundat, pořádně "proplesknout" a poslat něco dělat. A takových drobností je ve hře spousta, což potěší. Takže už mi dovolte napsat jen poslední dvě věty. Tato hra rozhodně stojí za to, abyste si ji zahráli. A ani nemusíte být velkými nadšenci pro fantasy svět, stačí, když máte rádi real-timové strategie.