Nejspíš se ptáte proč. Inu, odpověď je nasnadě. Knižní skvost spisovatele J.R.R.Tolkiena, který posloužil filmu jako předloha a který žádnému nadšenci pro tento žánr představovat nemusím, byl základem pro vznik jakéhosi kultu s hrstkou oddaných. Ovšem to by nebyli Američané, aby se nesnažili ze všeho vydolovat co nejvíce peněz. A tak se v kinech objevil až neskutečně komerční počin, nesoucí jméno zmiňovaného knižního skvostu. A kult byl zničen, z Pána prstenů se stala věc veřejná. Není to škoda?

Ale otočme list. Ačkoli tomu sám moc nevěřím, je možné, že tuto recenzi čte někdo nezasvěcený, někdo, kdo vlastně ani netuší, o čem to tady mluvím. A právě pro něj mám v plánu trochu nastínit příběh filmu a vlastně i knihy, třebaže námět je zpracován skutečně velice volně. Hlavní zápletka vlastně tkví v tom, že hobit jménem Bilbo Pytlík (Ian Holm) při své výpravě popsané v knize Hobit objevil kouzelný prsten neviditelnosti. Ale nebyl to jen tak obyčejný prsten. Tento totiž obsahoval všechno zlo světa. Proto ho jeho starý přítel a mocný čaroděj Gandalf (Ian McKellen) přesvědčí, že by bylo dobré, aby se prstenu vzdal a odkázal jej svému synovci Frodovi (Elijah Wood). Když se však Gandalf dozví, že temný pán Sauron, který prsten vytvořil, po něm pátrá, pošle Froda a jeho přítele Sama Křepelku (Sean Astin), aby jej donesli do Roklinky tamnímu pánu Elrondovi (Hugo Weaving). Po cestě se k nim přidají další dva hobiti Smíšek Brandorád (Dominic Monaghan) a Pipin Bral (Billy Boyd). Před posluhovači zla je zachrání hraničář jménem Aragorn (Viggo Mortensen) přezdívaný Chodec a Elrondova dcera Arwen (Liv Tyler). Když se po mnohých útrapách do Roklinky dostanou, jsou svědky schůze rady, na které se rozhodne, že prsten musí být zničen. Úkolu se samozřejmě ujme sám Frodo, se kterým se na cestu kromě jeho tří hobitích druhů, Gandalfa a Aragorna přidají i trpaslík Gimli (John Rhys-Davis), elf Legolas (Orlando Bloom) a člověk, syn pána Gondoru, Boromir (Sean Bean). A dobrodružství může začít.

Tak, ale příběh je snad jediná silně pozitivní věc celého filmu, a to jenom díky tomu, že čerpá z mistrně napsané knihy. A teď se pustím do těch slabších stránek. Jednou z nich je to, jak rychle se děj sune kupředu. Vlastně bych celý film mohl rozdělit do tří již částečně zmíněných částí. V té prvním je popsána cesta do Roklinky. Ač to dělám nerad, musím se přiznat, že jsem se při ní i trochu bál. Atmosféra je skutečně velice napjatá, dokonce bych si dovolil říct, že místy se film spíše přiklání k hororu. Pro film je to nesporné plus, ale nevzpomínám si, že by se něco tak strašidelného objevilo v knize. To bude nejspíš tím, že scénáristé jaksi vynechali to pozitivní z této části příběhu. Tak jako tak, kdybych měl psát recenzi jen pro tuto část, pěl bych zde chválu až k nebesům. Bohužel, není všechno zlato, co se třpytí, o čemž nás přesvědčuje část druhá. Ta je vlastně o tom, co se děje u Elronda, a o prvních dobrodružstvích Společenstva prstenu v horách a v dolech Morie. Tato část se dá označit za spíše dobrodružnou. Třebaže nedosahuje kvalit části první, pořád je o co stát. Ale měl jsem při ní takový divný pocit, že si ten film neudrží mou pozornost až do konce. A nemýlil jsem se. Třetí část totiž můžu rovnou označit za naprosto nezáživnou či nudnou. Tohle se mi taky při čtení knihy nestalo, takže je zde vidět, že tříhodinový film byl na scénáristy tak trochu tvrdým oříškem.

Ještě jsem si připravil pár oříšků, o kterých jsem se doslechl z neověřeného zdroje, a pár si jich i ve filmu přímo ověřil. Jsou to vlastně takové školácké chyby, kterých by se filmaři při natáčení takového velkofilmu, za jaký Pána prstenu prohlašují, dopustit neměli. Tou první, kterou se mi ovšem ověřit nepodařilo, ale i tak se sem hodí, je skutečnost, že když Frodo se Samem opouštějí kraj, je při jednom záběru v dálce vidět projíždějící auto. Nevím, co je na tom pravdy, ale vzhledem k tomu, že některé další podobné chyby jsem ve filmu sám viděl, tak myslím, že se tomu dá věřit. A jedeme dál. Druhou, tentokrát už ověřenou chybu, máme možnost shlédnout v Elrondově domě. Stačí, když si při pohledu na Froda (zhruba jeden metr vysokého) opírajícího se o zábradlí, které mu dosahuje někam po pás, uvědomíme, že průměrný elf dosahuje výšky kolem dvou metrů. V praxi to znamená, že ono zábradlí by elfům nesahalo ani po kolena, což by jaksi postrádalo účel. A další drobnost hned následuje. Když se Frodo opět shledá se Smíškem a Pipinem, má právě Pipin tu drzost v záběru žvýkat. No, třeba to měl ve scénáři, ale opravdu nevím o zkušenostech hobitů se žvýkačkami. No a nakonec ještě jedna chyba, kterou jsem si ale také neověřil. Chudák Boromir se prý na svou vlastní smrt moderně vybavil, bohužel k jeho kostýmu šněrovací polobotky příliš nepasují. Ale proč ne.

Tak, myslím, že už jsem pomluvil všechno, co se dalo. Možná, že mnoho lidí, kteří tento film shlédli, se mnou nebude souhlasit, ale já mám pro vše opodstatnění. Jsem totiž jeden z těch, kteří pevně stojí za panem Tolkienem. A ten nenáviděl už ohromný úspěch knižního Pána prstenů, a tak mám pocit, že se nyní musí obracet v hrobě. Třebaže film to skutečně nebyl nejhorší, knize nedosahoval ani po kotníky. Možná kdyby si filmaři odpustili tu neskutečně komerční kampaň, mohl být můj pohled na něj zcela jiný. Ale stejně mám pocit, že za pár let, až se postupně objeví i zbývající díly trilogie, a ještě nějaký čas potom, už si nikdo ani nevzpomene, že nějaký film existoval. A teprve potom jej s úsměvem na tváři zařadím mezi původní knihy. Ale ta doba je ještě daleko.