Ve Warzoně bojuje každý s každým. Ale přesto rozeznáváme několik pojmů:

Vždy platí, že Bratrstvo bojuje proti Černé symetrii a naopak. Pokud hráč za Bratrstvo chce svést bitvu s hráčem jedné korporace, pak stačí vyhlásit podezření, že se v dané armádě jistě nachází kacíř a musí být zničen. A jelikož si nejsme jisti, kdo to je, musí být zničena celá armáda.

Nejprve je třeba říci, že toto je velice stručný úvod a ještě k tomu dělaný podle starších pravidel. Ke hraní hlavně potřebujete nejprve knihu pravidel. Pokud vím, již vyšly dvě knihy, proto je dobré si prostudovat obě dvě knihy.

Po přečtení (a veskrze nepochopení) pravidel se teprve rozhodněte, zda začít hrát. Musíte si uvědomit to, že tento koníček vás bude stát hodně peněz, času a možná i uměleckého talentu, pokud své figurky budete chtít mít nádherně nabarvené.

Druhou potřebnou proprietou jsou samotné figurky. Pro naprostého laika - jsou to vlastně cínoví vojáčci. Připravte si ale hlavně peníze, protože jenom první investice na skoupení dostatečného počtu vojáků vás pěkně finančně zruinuje. (Je proto dobré mít alespoň jednou přečtená pravidla a vědět, za kterou korporaci budete hrát).

V neposlední řadě je to prostor. Warzone je sice veskrze terénově nenáročná, ale z bitvy na psacím stole nebudete mít takový požitek, jako z bitvy na pěkně rozsáhlém koberci.

Dost lidí také říká, že potřebujete knihy. Ty totiž většině hráčů slouží jako kopce - Přece se nebude hrát na naprosté rovině!

Jak již jsem řekl, k této hře vyšly dvě knihy pravidel. (S druhou knihou si nejsem jist, snad má teprve vyjít...) Rozhodně jedna tlustá kniha formátu A4 minimálně svou polovinu věnuje pravidlům. Já se je pokusím co nejvíce "zhustit."

Sestavení armády: Bitvy se většinou hrají s bodovým omezením. Hraje se většinou na 500 nebo 1000 bodů. Tyto body jsou jakési "peníze," za které si hráč "nakoupí" vojáčky, jejich zbraně a vybavení, zvláštní schopnosti, vozidla, hrdiny, atd. Cena všeho je uvedena v knihách.

Samotná bitva: K rozhodování v boji složí dvacetistěnná kostka, přičemž platí, že hráč musí hodit číslo nižší, než je charakteristika modelu.

Systém boje je kolový. Což znamená, že nejprve hraje jeden hráč a až potom hraje druhý. O tom, kdo bude začínat, rozhoduje tzv. Iniciativa. Hráči si hodí dvacetistěnnou kostkou a přičtou k tomu nejvyšší vojenství žijícího vojáka (níže). Kdo má vyšší součet, začíná.

Každý voják je charakterizován takto (příklad):

Jak je již z tohoto vidět, vojáčci mohou více, než jenom střílet. Proto jsem se nejprve rozhodl popsat, co vše během své jedné akce může voják udělat:

Konečně boj: Jak je vidět, armády se k sobě nejprve musí dostat a existuje spousta fíglů, jak se dostat nepozorován co nejblíže nepříteli. Hlavní páteří všech armád jsou "normální" vojáci, kteří se formují většinou do formací čtyř až pěti vojínů a jednoho seržanta.

Dalšími postavami jsou Hrdinové - individualisti, kteří jsou natolik dobří, že se mohou pohybovat osamostatněni. Ovšem, cena 200 bodů za hrdinu je takový průměr...

Všechny modely jsou vybaveny zbraněmi. Začněme bojem na dálku:

Nejprve musím říci, že škála střelných zbraní ve Warzoně je opravdu velkolepá. Voják může mít od raketometu přes plamenomety a brokovnice k ostřelovačské pušce vlastně vše. Jelikož jsou tyto pravidla naprosto zjednodušená, předpokládejme, že oba nepřátelé mají "klasické" zbraně.

Jak opět vidíme, zbraně jsou charakterizovány další sousledností čísel:

V popisu hodnot jsem vlastně nastínil, jak probíhá boj na dálku. Ale raději ještě jednou:

1. Model se rozhodne využít jednu svou akci na střelbu.
2. Důležité - modely se musí vidět navzájem. Toto se ověřuje tak, že se hráč nakloní nad model a jedním okem, těsně nad hlavou modelu zkontroluje tuto podmínku.
3. Změří se vzdálenost mezi modely a podle toho útočník zjistí, jestli je nepřítel v základním, nebo maximálním dosahu jeho zbraně.
4. Napočítají se další postihy (kryt).
5. Vyjde výsledné číslo, které se útočník pokouší podhodit. Přičemž platí: Hodí-li jedničku: Jedná se o naprosté štěstí útočníka, kulka prochází skrz pancíř nepřítele a od Odolnosti nepřítele se odečítá jednička. (Většinou je nepřítel mrtev). Hodí-li dvacítku: Jedná se o naprostou smůlu a útočník ztrácí zbytek svých akcí.

Boj na blízko: Je mnohem jednodušší, než boj na dálku, protože vždy modely od sebe stojí maximálně jeden palec daleko. K boji na blízko slouží nejrůznější meče, které se liší ničivostí a cenou. V hodu se podhazuje schopnost Boje na blízko, přičemž platí o zásahu to samé, co je řečeno výše, včetně hodu jedničky a dvacítky.

Panika: Jak již jsem výše napsal, model může zpanikařit. Jak je to možné, ptáte se jistě. Na to rád odpovím: Zkuste se vžít do role vojáka bojujícího kdesi na planetě sluneční soustavy proti Černé legii a najednou se proti vám zjeví třímetrová obluda plná ostnů s vyceněnou tlamou plnou zubů. Nezpanikařili byste?

Zpanikařit můžou všichni, až na pár výjimek. Do těchto výjimek se řadí například téměř celý Kybertronik, protože stroje neznají iracionální strach. Pak tam patří hlavně Hrdinové, kteří sami o sobě svým vojákům dodávají morálky a nepřátelům nahánějí strach.

Jsou tři nejčastější případy, kdy voják může zpanikařit:

1. Umře-li seržant daného oddílu.
2. Potká-li daný oddíl obrovský model (model dvakrát vyšší, než normální postavička - asi 6 centimetrů).
3. Je-li sesláno na oddíl kouzlo vyvolávající paniku.

Ve všech případech si voják hází na své vojenství. Nepodhodí-li, potom zpanikaří. To znamená, že všechny své zbývající akce musí obětovat na pohyb do nejbližšího krytu, nebo ke svému okraji hracího pole. A až další kolo se může hráč pokoušet podhodit své vojenství znovu. Dokud se mu to nepodaří, zpanikařený model utíká do krytu, nebo se klepe v krytu a nelze s ním nijak hrát...

Vítězství: Jelikož se jedná o velice zdlouhavou hru, tak v turnajích bývají používána první dvě pravidla pro vítězství, třetí pravidlo se používá spíše pro domácí hru.

1. Hra se hraje na určitý čas (např. 2 hodiny) a po odehrání stanoveného času zjistí hráči své škody (sečtou ceny mrtvých vojáků) a kdo má nižší číslo (utrpěl méně škod, přičemž více poškodil protivníka), ten vyhrává.
2. Hraje se na určitý počet kol (např. 12-krát se vystřídají oba hráči), po odehrání nastává ta samá situace.
3. Hraje se tak dlouho, dokud jednomu z hráčů na hrací ploše zůstávají živé modely. (Mrtvé modely se většinou nechávají tam, kde byly zabity, hra je potom efektnější.)

Popis této hry jsem dělal podle základní knihy pravidel, která ve své podstatě je již velmi neaktuální, vyšlo veliké množství pravidel. To je spíše omluva těm, kdo tuto hru již hráli.

Případné zájemce o hraní této hry musím upozornit, že hra se hraje již velmi dlouho, ale v současné době spíše stagnuje. Proto bude těžší sehnat figurky. Jelikož se o distribuci stará firma Blackfire, doporučuji pro více informací navštívit stránky www.blackfire.cz.